27

Stíná mě na náměstí mistr kat
a vítr v Týnu zvoní hranu.
Nadře se Mydlář, než budu sťat,
jsem dvacet sedm českých pánů.

Ireneo Funes

Měl bych si prý vést deník. Přijde mi to zbytečné, neboť si pamatuji všechny události svého života tak, jakoby byly stále přítomny a převodem jediné vteřiny do slov bych popsal mnoho stran. Časem bych zřejmě psal pouze o tom jak jsem si psal deník. Mám se snad stát styčným bodem postupů současné psychiatrie a moderní literatury?

Včera mne naštívil pan Borges. "Opět" -- jak říkal. Dobře si vzpomínám na okamžik, kdy to bylo poprvé -- pracoval jsem tehdy jako časomíra pro každého, kdo neměl v našem městě hodinky -- a onen den ve srovnání se včerejškem mi připadá stejně podobný jako mrkev a parní lokomotiva. Jako mrkev a parní lokomotiva pro vás, lidi bez paměti, jako dvě mrkve pro mne.

Nový asistent doktora Lurii nedávno pravil, že i informace mají svoji váhu. Pokud prý dostatečně dlouho shromažďujeme předměty i s nepatrnou hmotností na malém místě, vytvoříme nakonec černou díru, jejíž destruktivní síla může mít katastofální následky. Dlouho pak hovořil o osobní odpovědnosti za svět a zatímco mne vyšetřoval, tvářil se velmi vážně.

Hérakleitos kdysi dávno prý nikdy neřekl: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky." Nacož mu údajně Zenón nikdy neodpověděl: "Protože do řeky nevstoupíš ani jednou." Snad proto má doktor Luria na dveřích cedulku: Nevstupovat. Já z řek, do kterých jsem kdy vstoupil, nikdy nevystupuji. Pamatuji si věci, které staly. Snad kdybych byl starým filosofem, lidé by si o mne pamatovali věci, které se nestaly.

Měl bych si prý vést deník, ale může si psát deník člověk, který je sám svým deníkem? Přesto to zkusím. Začnu zvláštní chutí kávy od asistenta doktora Lurii.

Riga

Slavný, ctihodný a opatrný soude rižský. Sešli jsme se dnes, abychom učinili rozhodnutí ve věci Criminis laesae Majestatis causa, tedy spiknutí, jehož hlavním a jediným strůjcem je město Riga.

Během celého řízení jsme dokázali na tisíci stranách spisů monstrozní rozsah tohoto zločinu. Vini jsou nejenom obyvatelé, jejich předkové i potomci, leč i ulice, náměstí, domy a jejich znamení. Dále ozvěny klapajících kopyt a sípavá kvílení meluzíny v městských komínech. Stejně tak nápisy na zdech i způsob, kterým si místní lid podává ruce při rozlučce. Podařilo se nám prokázat spojení odpadního systému se sanovaným hřbitovem a rovněž nadevší pochybnost rozluštit tajný kód tanečních pořádků.

Vážený soude, říká se: "Bůh je vysoko, car daleko a ruská duše široká". Ano tak obrovský prostor dokázalo město Riga svým spiknutím vyplnit. Dovoluji si prohlásit, že v celých dějinách severní části naši guvernie od roku 1740 nenajdeme zločin stejného rozsahu. Tváří v tvář peklu, prokažte prosím svoji odhodlanost podobné zlo jednou provždy vymýtit.

Možná si řeknete, že ve spisech není jediné zmínky, která by poodkryla účel spolku, ale může mít spiklenectví bohulibé záměry? Historie i zdravý rozum praví jednohlasně: "ne". Každé podobné spřísahanectví je přístavem, ve kterém dříve či později zakotví zločinné zámysly.

Podobně vámi může hlodat pochybnost, není-li trest smrti pro město zbytečně krutý, zda by u mírněji se provinivších čtvrtí nestačilo odnětí svobody. K tomuto jediné. V rozsahu stran sto až sto pět spisu jsme prokázali aktivní účast na zločinu spiknutí i městskému žaláři. Jak jistě uznáte, nelze dobře držeti vězně v popraveném vězení.

Říká se mi to těžko, slavný soude, ale do celé záležitosti byl zapojen i slavný soud, tedy i on by měl být sťat spolu s ostatními jako exemplární ukázka síly a odhodlanosti moci soudní.

Slavný soude, jsem pouhý, snad pečlivý, nikoliv však slovutný magistrátní úředník. Má vina byla doložena na straně třista sedm spisu. Chtěl bych vás však požádat o laskavost. Rád bych byl popraven mezi posledními, aby má duše odcházela do nebe s vědomím, že i své poslední úloze jsem dostál s veškerou požadovanou vážností.

Delia Derbyshire

-- Kudy vede cesta z města?

-- Svět je třeba rozřezat na malé kousíčky a znovu slepit.

-- A vy jste doktor?

-- Kdo?

-- Všichni jsme Deliu Derbyshire milovali, i když někteří z nás až po tom, co umřela.

-- Je jednodušší milovat mrtvé.

-- A když ne rozřezat, tak aspoň pustit pozpátku.

-- Doktor Kdo?

-- Atsěm z atsec edev yduk?

Emmy Noether

Třetí den u napajedla, třetí den beze spánku. Jen občasná chvilková dřímota pravidelně přerušovaná i sebetichým zvukem.

Místo, které zůstalo utajeno lovcům z jiných matematických klanů. Stane se místem Emmina úspěchu, nebo jen dalším památníkem špatné intuice, mohylou nenaplněných očekávání ukrytou v abstraktních lesích?

Šramot na stezce vzbudil v Emmy naději. Pokolikáté popolykává sliny vzrušení těžko spočitat -- nikdy nebyla silná v aritmetice nekonečných ordinálů. Ale teď na stezce i něco vidí. Jejich těla jsou krásná, majestátní, ireducibilní.

Emmy rutinně kontroluje existenci inverzního prvku a pozvedá zbraň. Kategorie komutativních okruhů ze zachvěla vítězným pokřikem.

Šneur Zalman

Za slavným rabínem přišel jednou jistý mladý muž a zeptal se ho: "Rabi, když je Bůh vševědoucí, proč nám neustále klade nějaké otázky?"

Rav mu odpověděl: "Každý vševědoucí se jím stal tak, že položil velmi mnoho dotazů a dostal na ně správné odpovědi. Nejinak je na tom i náš Bůh. Nám je však souzeno obývat vězení času a Jeho otázky, položené kdysi, vnímáme jen ozvěnou věčnosti."

Mladý muž se zamyslel a zeptal se znovu: "Tedy každý, kdo klade neustále otázky se jednou stane Bohem? Jak je toto možné, když Bůh je jen Jeden?"

Rabín se usmál, prohodil pár tichých slov ke svému čeledínovi, spokojeně se pohladil po břiše a řekl: "Pochopil jsi to správně. Je to celé velká soutěž a vítězství čeká jen na Jednoho. Vidím, že jsi chytrý mladý muž a tak ti jistě nebude zatěžko pochopit, proč jsem svého sluhu poslal pro vykrvovací nůž."

Daphne Oram

"Ač mezi námi není vše v nejlepším pořádku, musím se Daphne zastat. Jedná se o velmi loajální pracovnici a oddanou platoničku -- jak to ostatně vyžaduje její pracovní smlouva. Tedy, přesněji řečeno reformovanou platoničku. Ale jak jistě víte, výklad, ve kterém je stěna jeskyně nahrazena promítacím plátnem, její ústí pak optickým zařízením a svět ideí celuloidovým páskem, schválila sněmovna již dávno a nepamatuji si případ, kdyby toto bylo důvodem k vyšetřování."

Ředitel BBC neměl rád pracovní obědy s členy výboru pro nebritskou činnost, ale protože neexistoval způsob, jak se jim vyhnout, snažil se si je aspoň co možná nejvíce zpřijemnit. Proto během svého dlouhého monologu hledal v jídelním lístku vhodný dezert.

"Ano, Daphne sice věří, že Nejvyšší promítač zaměnil zvukové stopy a snaží se ve vlastním volnu zrekonstruovat původní záznam, ale naše právní oddělení je názoru, že platonismus se týká pouze vizuálních aspektů percepce a tento výklad je tedy konzistentní jak se světonázorem BBC, tak celé Velké Britanie."

Nakonec volba padla na tiramisu.

Daphne Oram zastavila magnetofon a modifikovanou pásku uložila do archivu. Ano, takto to muselo být.

Wlodzimierz Ledochowski

Zvuk mnutých rukou vyvoláva představu spokojeného výrazu. A tak tomu skutečně bylo, výraz na tváři Wlodzimierza Ledochowského byl spokojený více než nadmíru.

Ačkoliv. Wlodzimierz se tvářil spokojeně neustále: ve spánku, při přemýšlení, dokonce i když káral či trestal své podřízené. Kdyby se zachovaly vhodné fotografie, možná by vyšlo najevo, že spokojeně vypadal i těsně po narození. Nezachovaly.

Lhostejně k celkové letoře, k momentální spokojenosti měl Wlodzimierz důvod. Plán vycházel a dle všeho i velmi dobře. Jazykem vyvolávaných představ: ozubí koleček dokonale zapadala.

Plán. Jisté bylo, že za Ledochowskeho života nebude dokončen. Koneckonců Wlodzimierz nebyl ani jeho autorem, ani nevěděl, kdo a kdy s plánem začal. Panuje obecná představa, že umírající generál sdělí ústně všechna řádová tajemství svému nástupci. Možná je to pravda, ale plán do tohoto souboru informací nepatří. Současný generál jej objevil náhodou a domníval se, že nejinak to bylo i u jeho předchůdců. A plán byl dokonalý nejen z tohoto hlediska.

Bylo sychravé podzimní ráno a Wlodzimierz Ledochowski si mnul ruce, aby zahnal pocit zimy.

Attila von Szalay

Jednou to prasknout muselo a je jedno, jestli šeptandovým samopádem, nebo glosolálií neopatrného zasvěcence.

Jasně, všechny nás překvapilo, jak se za zdánlivou maličkostí může skrývat obludná srostlice soustavy spiknutí komplotářů a jejich přispřeženců prorůstající od zmrzlinářů až po státní úředníky a upřímně: některá odhalená fakta nás děsí ještě teď.

Jeli v tom všichni. Výrobci záznamových zařízení, majitelé krematorií, akcionáři pohřebních ústavů, prodavači elektrospotřebičů, kontroloři NKU -- nikdo nemůže říct, že má čiste ruce.

Jednou to prasnout muselo a Attila -- Attila von Szalay to první řekl nahlas.

Lucio Fontana

Jsem král Berserk a dle všeho krásný král Berserk.

Dlaně otylé mozoly svírají -- jedna lano, druhá meč.

Jsem berserk-král-kyvadlo a můj meč -- injekční stříkačka emocí -- je zaujat smrtelným dialogem s plátnem.

Protože jen mrtvá plátna mohou žít v galeriích.

Giacinto Scelsi

"Stoupáme?"

"Stoupáme", odvětil Vieri Tosatti, za poslední půlhodinu již počtvrté.

"Pronikli jsme sférou mocností a rychlost vzestupu jeví se konstantní", doplnil svoji kusou informaci po krátkém zkoumání údajů duchovního barometru, zatímco Giacinto Scelsi narychlo dopisoval dechový kvintet.

Dnes, v době charterových letů Praha--Bůh zpáteční s hostinou filosofů v ceně, se může zdát myšlenka přepravy napříč duchovními sférami prostřednictvím balónu plněného hudbou jako skrznaskrz bláznivý nápad, ale Giacinto se narodil v době přející potrhlým ideám.

I když první pokusy nebyly zrovna povzbudivé a papírové modely plněné nonety a nokturny se jen stěží odlepily od země, Giacinto vytrval a po mnoha vyčerpávajících měsících usilovné práce vytvořil hudební materiál schopný pozvednout jeho tělo očištěné půsty a meditacemi dostatečně vysoko k tomu, aby zaslechl hudbu sfér interpretovanou sborem andělských kastrátů. Posílen úspěchem a částěčně i inspirován, jal se ještě více komponovat a záhy jeho důmyslné přístroje ovládli veškerý duchovní vzdušný prostor Říma.

"Stoupáme."

Harry Partch

"Napsat balet je triviální", říkal mi Harry Partch, "potřebuješ k tomu jen tři věci". "Navrhnout a postavit vlastní nástroje, vymyslet k nim novou hudební teorii a pak už jen napsat balet."

"Ty tři věci jsou ve skutečnosti čtyři", pokračoval Harry, po krátké odmlce, během které ze slánky a párátek sestrojil podivnou kytaru a naučil na ni hrát několik kolemjdoucích. "Vyškolit orchestr, ne více než sedmdesát lidí, při větším počtu by si již narazil na organizační potíže."

Partch usrkl piva, zaujat zvukem který pulllitr vydal s dotekem zubů, poznamenal si tajemné číslo blízko rysky do zápisníčku a pokračoval: "Pak zbývají drobnosti: choreografie, kostýmy, kulisy. Jak říkám, napsat balet je triviální."

John Coltrane

Drahý Leo,
Postavil jsem úžasné schody. Nájemníci si sice stěžují, že jsou na chození příliš obrovské, ale co mám dělat, když to tak cítím. Jsou nádherně cyklické a po deseti minutách šplhání se vždy ocitneš na tom samém místě. Z hlediska transportu větších břemen to asi není příliš praktické, ale výsledný estetický dojem je naprosto velkolepý. Do každého směru trčí ostré mimotonální dominanty a vše se točí dle tvrdého diktátu velkých tercií. Škoda, že je nemůžeš vidět. Seznámil jsem se s úžasným chlapíkem. Jako pokrývač je možná průměrný, ale jeho harmonické dekonstrukce střešní krytiny ne mne udělaly velký dojem. Nabídl mi účast na opravě sklepa paní Elingtonové. Sklep je plný koksu, takže se velmi těším. Pošli prosím nějaké peníze.
John

Derek Bailey

Lepší dárek k sedmdesátým narozeninám si Derek Bailey ani nemohl přát. V kostěném papíru si hověl zbrusu nový karpální tunel dlouhý tak, že by mohl spojit Francii s Anglií a ještě zbylo pro všechny avangardní kytaristy světa spojte se.

Nekorunovaný král jiné kytary pochopil, že našel svoji korunu, jízdenku do kraje Josefa Holbrooka. Vše, o co se celý život pokoušel, ted leželo v malé krabičce na stole.

Derek opatrně vyjmul karpální tunel a nasadil si jej na pravou ruku. Nový a starý svět teď oddělovaly jen tenké stěny londýnského pokoje.

Conlon Nancarrow

Ozvěna zatuchleho sklepa pod Mexiko City byla příliš zaměstnána zvuky děrovacích kleštiček, než aby dokázala opakovat jinou než svoji obvyklou cvakavou mantru. Ostatně, Conclon to ku své práci ani nepotřeboval. Doba, kdy mu zaprášená pianola sloužila jako tyglík, v němž purifikoval elementy zakoupené v drogerii Art Tatum a potřebách pro zvukové chemiky JSB, pominula již dávno. Hlavní postavu svého Theatrum Musicum již našel.

Zatímco jiní se stálé pachtili s hledáním základních hudebních morfemů, Conlon měl jasno. Základem je dirka. Nic v papírových útrobách způsobující chvilkovou nejistotu kladívka předcházející jeho pád v strunoví. A Conlon dokázal důmyslným uspořádáním nicoty vytvořit svět. Nepotřeboval ani sedm dnů, ani slovo.

Osamělý Bůh zatuchlé sklepní místnosti pod Mexiko City.

Dante a Petrarka

Dante seděl v zadním pokoji svého florentského
bytu, který si již před létem zařídil jako laboratoř. Dveře
nechával ze zásady otevřene, takže Petrarka mohl vstoupit
bez klepání, což také udělal. Zastihl Danta skloněného nad
stolem, jak cosi kutí.

Stroječek v jeho rukou vypadal trochu jako zubní protéza,
ovšem bez zubů.

"Co to bude?" zazajímal se Petrarka.

"Dělám na novém jazyku. Pracovně mu říkám talinština,"
odvetil Dante, aniž by zvedl hlavu.

"Italština by možná znělo lépe," prohodil Petrarka
zamyšleně.

"Italština," opakoval zálibně Dante a drbal se přitom v
rozkroku, což značilo jeho hluboké soustředění. "Ostatně
nechceš to vyzkoušet?"

"Hm, jestě bych to tady malinko změkčil," navrhl Petrarka
po chvíli, již s aparátkem v ústech. "Taky bych vyhodil
tuhle vidličku."

"To je ypsilon, ale máš pravdu, asi není potřeba."

Změna byla záležitostí několika okamžiků.

"Mluví se s tím docela dobře", zahuhňal Petrarka skrze strojek, "ještě bych zkusil jak s tím půjde skládat poezie."

"Je to sice jenom prototyp, ale můžes si ho pár dnů nechat,"
odvětil Dante.

"Diky, zkusím to. A co je tohle?" zeptal se Petrarka.

"Hra. Společenská. Řikam ji: Nebe, peklo, ráj."

"Očistec by byl možná lepší." odtušil Petrarka.