Wlodzimierz Ledochowski

Zvuk mnutých rukou vyvoláva představu spokojeného výrazu. A tak tomu skutečně bylo, výraz na tváři Wlodzimierza Ledochowského byl spokojený více než nadmíru.

Ačkoliv. Wlodzimierz se tvářil spokojeně neustále: ve spánku, při přemýšlení, dokonce i když káral či trestal své podřízené. Kdyby se zachovaly vhodné fotografie, možná by vyšlo najevo, že spokojeně vypadal i těsně po narození. Nezachovaly.

Lhostejně k celkové letoře, k momentální spokojenosti měl Wlodzimierz důvod. Plán vycházel a dle všeho i velmi dobře. Jazykem vyvolávaných představ: ozubí koleček dokonale zapadala.

Plán. Jisté bylo, že za Ledochowskeho života nebude dokončen. Koneckonců Wlodzimierz nebyl ani jeho autorem, ani nevěděl, kdo a kdy s plánem začal. Panuje obecná představa, že umírající generál sdělí ústně všechna řádová tajemství svému nástupci. Možná je to pravda, ale plán do tohoto souboru informací nepatří. Současný generál jej objevil náhodou a domníval se, že nejinak to bylo i u jeho předchůdců. A plán byl dokonalý nejen z tohoto hlediska.

Bylo sychravé podzimní ráno a Wlodzimierz Ledochowski si mnul ruce, aby zahnal pocit zimy.