Daniel

Hodiny v nádražní hale ukazovaly 7:09 a Daniel stále nešel.

Bylo to zvláštní, neboť jen málokdo byl tak dochvilný jako on a to i v méně vypjatých situacích než byla tato. B. měl pro takové okamžiky vytvořený jednoduchý recept. Sáhl do kapsy, vytáhl Bibli a otevřel ji v místech knihy Daniel 7:9 s nadějí, že nalezne aspoň náznak řešení nastalého problému.

Bylo to opět zvláštní. Kniha se až vzpírala otevření na této konkrétní stránce a B. musel vynaložit nemalé taktilní úsilí aby si přečetl následující slova:


Hleděl jsem, až trůnové ti svrženi byli, a Starý dnů posadil se, jehož roucho jako sníh bílé, a vlasové hlavy jeho jako vlna čistá, trůn jako jiskry ohně, kola jeho jako oheň hoříc

Vzpomněl si, jak mu kdysi dávno profesor církevního práva vyprávěl, že Bible je plná textů, které by v ní církev radši neměla, ale protože již byly jednou kanonizovány, nelze je jednoduše vynechat. Proto vysoce postavení duchovní učinili tajnou dohodu s cechem tiskařů, a ti provádí drobné zásahy do vazby a ořezu, takže inkriminovaná místa zůstanou skrytá listující veřejnosti. To byl jistě i osud i tohoto návodu, jak zobrazit nezobrazitelného Boha, který se ovšem v režimu zvláštní vazačské péče ocitl až za pontifikátu Benedikta XV.

Bylo to zvláštní a B. naprosto netušil, co mu chce kniha sdělit. Má se skrýt, stát se malířem, začit studovat Kodex kanonického práva? Pouhé otázky, žádné odpovědi.

Tou dobou Daniel s vlasy vybělenými hrůzou a bolestí umíral na elektrickém křesle.