Jednou jsme s kamarády vyjeli jen tak k táboráku, pojíst, popít, pohovořit.
Nějakou chvíli jsme hodovali a najednou zjistili, že nám došlo jídlo. Nechtělo se nám vracet domů, protože zbývalo ještě dost pití a tak jsme se dohodli, že jednoho z nás upečeme a sníme.
Jak se řeklo, tak se udělalo.
Tak to šlo den za dnem, až jsem u táboráku zbyl sám. Přemýšlel jsem, jak se nejlépe upeču a sním, když tu jsem si všiml, že došlo i pití.
Tak jsem se sebral a šel domů.
Všechno je to opravdu jenom o tom, jaké má člověk kamarády. S těmi opravdovými se nikdy nenudíš.
