Republika Olšany

Vážená hřbitovní správo,
  dovolte mi, abych Vás upozornil na neúnosnou situaci okolo hřbitova vámi spravovaného.

Poslední dobou se stalo pravidlem, že neukázněné hroby využívají konstrukční vady severní zdi hřbitova a prchají tudy mimo hřbitovní areál aby se oddávaly konzumaci alkoholu v blízkém hostinci. Při návratu ruší noční klid sborovým zpěvem a znečišťují veřejné prostranství svými exkrementy. Smutné je, že se často jedná o rovy významných osobností, čímž trpí znamenitá pověst těchto velikánů, zejména u mládeže.

Chápu, že v demokratické společnosti lze jen těžko postupovat i v tak bizarních případech restriktivně, přesto bych uvítal, aby odpovědní pracovníci řešili tento problém alespoň domluvou, případně morálním apelem s odkazem na bývalou etickou kvalitu obsahů.

Chtěl bych zdůraznit jeden zvláště nebezpečný rys celé kauzy a to hromadné návštěvy pohostinských zařízení ze strany velkých funerálních objektů, zejména pomníků a rodinných hrobek. Nejen, že se narušuje statika navštěvovaných provozoven, ale přítomnost zmíněných předmětů má neblahý vliv na návštěvnost ze strany řadových občanů. Majitelé postižených restaurací dokonce hrozí, že vybaví dveře nápisem Pouze pro živé.



Vážená hřbitovní správo,
v návaznosti na svůj dopis z minulého týdne bych Vás chtěl informovat o dalších přestupcích proti občanskému soužití ze strany hrobů Vámi spravovaných.

Na pozemcích Vašeho hřbitova, který má být místem klidu a odpočinku dochází zřejmě k hromadným sexuálním orgiím hrobů, hrobek i jednotlivých uren. Zpočátku si zúčastnění vybíraly odhlučněná místa jako kolumbárium, či obřadní síň, v posledních dnech však vychází se svými aktivitami ven, čímž ruší nejen noční klid, ale  porušují tak i zásady obecné mravnosti. Ve svých hanebnostech se neštítí leckde překročit  hranice dobrého sexuálního vkusu. Sám jsem pozoroval nedaleko hlavní brány hroby číslo 6 a 9 v podivných pozicích.

Obzvláště zarážející mne přijde takové chování ze strany rodinných hrobek, které bych považoval za fundament občanské společnosti nesoucí, když ne budoucnost, tak aspoň minulost našeho národa. Jejich praktiky provozované s hrobečky domácích mazlíčku a urničkami z dětské sekce mi přijdou nanejvýše odporné.

Za burcující pokládám i fakt, že se do celé aktivity zapojili  bezdomovci hřbitov obývající. Nevím, činí-li tak dobrovolně, nebo za úplatu, ale osobně takový stav věcí nepovažuji za vhodný příklad mládeži, pro něž je Váš hřbitov místem schůzek.


Vážená hřbitovní správo,
přesto, že jsem od Vás ještě neobdržel reakci ohledně mých minulých dopisů, chtěl bych Vás informovat o podivných událostech ze začátku tohoto týdne.

V kostele sv. Rocha, který je umístěn blízko nejstarší častí Vašeho hřbitova byly v pondělí oddáni dva hroby ve vaší správě. Upřímně řečeno, bylo už na čase, neboť nevěsta se nacházela ve stavu těsně před rozpadnutím.

Obřad proběhl v poklidu, jediným rušivým elementem byla rozptylová loučka s níž se po celou dobu sypal jemný popel. Bylo by nanejvýše vhodné, aby se všem subjektům Vašeho inventáře dostalo poučení o vhodném obléčení pro podobné příležitosti.  Oddávajícím byl hromadný řádový hrob dominikánů a role družiček se vkusně zhostili rovečky malých obětí španělské chřipky. Vzhledem ke stavu nevěsty svatební hostina proběhla jen v úzkém kruhu.

Myslím, že v příštích dnech můžete očekávat navýšení počtu hrobů ve vaší správě.


Vážená hřbitovní správo,
po zkušenostech z minula neočekávám, že se mým dopisem bude někdo zabývat, přesto Vám píši tuto, možná  poslední, zprávu.

Již od rána dochází za zdmi vašeho hřbitova k podivným manévrům, které ve mně vyvolávají pocit, že se něco chystá. Za úsvitu se shromáždily všechny pomníky vůdců národa v objektu krematoria. Kolem šesté hodiny se kolem staré obřadní síně srotil větší dav obětí první světové války, který během půl hodiny doplnily hromadné vojenské hroby a pomníky neznámým vojínům. Zdá se, že někteří vojáci byli pohřbeni se svými oblíbenými zbraněmi, což mi přijde například v případě maršála raketových vojsk poněkud luxus. Kolem sedmé proběhlo krátké školení civilní části hřbitova. Kurs výroby molotovových koktailů vedl dle všeho hrob Jana Palacha, který byl na místo nynějšího působiště přestěhován poměrně nedávno. Domnívám se, že by bylo vhodné zjistit, zda-li k tomuto transferu nedošlo na pokyn záhrobních centrál. Od rána zní zpoza zdi směs sokolských a vojenských písní.

Jak jsem již předestřel, mám nutkavý pocit, že se něco chystá.

Golubój

Následující řádky pochází z Tajné encyklopedie ruských svatých a prokletých, jak jsem je našel na veřejných zdech, skryté všetečným očím, napsané prstem na skle a zjevující se pouze ranním oparem, vydoloval z mozku dlouhým bděním, kouřem bělomorek a výpary vodky.

Omlouvám se jim za rušení samoty, ale neměl jsem zrovna nic jiného na práci.

Golubój
Svět byl pustý a prázdný a Golubój plynul mezi tvářemi, nádražím, od řeky k řece, od tváře k tváři, od samoty k samotě. Nádraží mu poskytovalo útulek, tváře obživu a samota společnost. Z řeky bral vodu, lisoval inkoust a tetováním pokrýval záhyby těla i ducha i světa. Záhy se naučil hýbat svaly tak, že kérky obživly. Brzy přestal stahy svalů kontrolovat a stal se pouze divákem příběhů, Voyagerem vlastního těla. Mnohou z modřin ani neznal, vznikly samovolně a časem pouze s obtížemi zahlédl pod přelévajícím se akvamarínem to, co bylo dříve jeho tělesností. Nevzpomíná z čeho žil, ani svých doupat, nerozeznával jednotlivé příběhy propastmi okamžiků.

Pak se tetování začala ztrácet. Nejprve myslel, že umírají vlivem času a zakopávají zesnulé mezi póry, divočejší požírají krotké, případně blednou nedostatkem inkoustu, ale nic takového nepozoroval i usoudil, že se jedná o jev běžný mezi tetováními. Ohradil kus těla v okolí bederní páteře a začal schraňovat příběhy, prováděl sčítání a soupis obyvatel, registroval změny a než se stačilo místo včlenit do hry, znal většinu jménem, věděl že na pravém očním víčku žije první--poslední a mnohý již zmizel v Zoně.

Ráno zaznělo jak rána do hlavy a Golubój koutkem oka procitl. Právě včas, aby zahlédl poslední tetování mizet. Naráz věděl, kdo je první-poslední a co je Zona. Zahlédl se padajícího v pupík, do sebe zahryzlý úd skutečnosti.

Zona
Svět byl opět pustý a prázdný, jen koleje se vinuly v krutých zákrutech. Golubój jedním okem zahleděn v sebe vyslal druhé na výzvědy do hlubin vagónu obydleného předměty, potřebami, norami děžur, brýlemi oken, tyglíky toalet a samovarů, do živého tratolu krotitelů bobulí a vodky, panství změny a měny. Oko proklouzlo zápasy zápachů s obaly, proplížilo se měkkými tělísky hovorů, proseb i vysvětlování, skrylo se v záři zlatých ozubí a doneslo poselství dřímající na zdi  kypjatku. Golubój je přijal s tváří zrcadlící klid krajiny za oknem, spokojen s jeho novou barvou, budiž svět nyní modrý pravým okem šarlatový levým.

Zprávu oka si zaznamenal polohou rajčete a okurky v kulinárním chaosu stolečku pod oknem. Rajče spočívající bubákem nahoru a okurka se ho téměř dotýkavší v kosém úhlu znamenaly -- směr Moskva.

Do ucha bez pozvání vešel hovor, měkké bahno řeči obývaly divoké přívlastky vířící v smrtelném objetí zdrobnělin, láčkách idiomů, paralýza klasických citátů transmutovala vulgarismy v argot gulagů a zon, předměty se zjevovaly v nečekaných slepencích větných staveb pohrdajíc Albertim, vzývavší Gaudího s Hundertwasserem.

Jazyk se sám vhroužil do labyrintů významů a přinášel ve svých návratech nová zjevení, sám je formuloval v gastronomických dialektech prvních encyklik. Sám mezi kontexty ztracený host zapomenutých gramatik Golubój usnul.

Holahou, procitněte, zapalte ohně a pijte šťávu země.  

Ten s odřenými klouby zahubil hada z pohltil jeho moc.

Křikem se Golubój vzbudil do vědomí, že někoho honí. Aby si zjasnil myšlenky rozběhl se v čele ostatních. Získal tím pocit, že honí jeho a prodíral své tělo vagóny zarputileji.


Vpadl do světa, kde si hluchoněmí přehazují  horké příběhy, mrzáci žádají o peníze na ruku a žebráci nabízejí svá žebra k přepočítání. Potkával hlavy bez zubů a prsty kradoucí se tišinami cizích kapes. Obdivoval akrobaty s břemeny a žongléry čekáním. Ještě mnoha dialogy propluje napočítaně historek porazí, než se stane skutečným vlakovým mnichem žijícím z čaje spolucestujících.

"Strávil jsem deset let na Dalekém východě a pak hltal Ural, komíny a kouř -- rudý, zelený a modrý, Stravinský, Kandinský Chagall."

"Volchostroj za deset minut."

"Revoluce je stroječek. Setrvačník má v Chabarovsku, osy křižují stepí, převody mezi Moskvou a Petrohradem jezdí vlakem, maže se vodkou a napájí lidmi."

"Mesiáš nás minul, spletl si Zemi s Měsícem."

"Mysleli jsme, že se dotýkáme hvězd, ale spálili jsme si prsty o nedopalky sousedů o patro výše."

Dokončení
Když jsem asi po čtrnácti dnech znovu projížděl Petrozavodskem, potkal jsem Golubého na poště. "Už dva dny píšu dopis, ale mám pocit, že jsem někde udělal chybu. Občas ho přistihnu jak píše on mne, někdy se mě snaží zalepit do obálky a jednou jsem se vzbudil až úderem razítka nešikovné úřednice. Je to souboj a poraženého čeká trasa Moskva--Naušky. Kdyby chtěl aspoň prozradit adresu ..."