27

Stíná mě na náměstí mistr kat
a vítr v Týnu zvoní hranu.
Nadře se Mydlář, než budu sťat,
jsem dvacet sedm českých pánů.

Ireneo Funes

Měl bych si prý vést deník. Přijde mi to zbytečné, neboť si pamatuji všechny události svého života tak, jakoby byly stále přítomny a převodem jediné vteřiny do slov bych popsal mnoho stran. Časem bych zřejmě psal pouze o tom jak jsem si psal deník. Mám se snad stát styčným bodem postupů současné psychiatrie a moderní literatury?

Včera mne naštívil pan Borges. "Opět" -- jak říkal. Dobře si vzpomínám na okamžik, kdy to bylo poprvé -- pracoval jsem tehdy jako časomíra pro každého, kdo neměl v našem městě hodinky -- a onen den ve srovnání se včerejškem mi připadá stejně podobný jako mrkev a parní lokomotiva. Jako mrkev a parní lokomotiva pro vás, lidi bez paměti, jako dvě mrkve pro mne.

Nový asistent doktora Lurii nedávno pravil, že i informace mají svoji váhu. Pokud prý dostatečně dlouho shromažďujeme předměty i s nepatrnou hmotností na malém místě, vytvoříme nakonec černou díru, jejíž destruktivní síla může mít katastofální následky. Dlouho pak hovořil o osobní odpovědnosti za svět a zatímco mne vyšetřoval, tvářil se velmi vážně.

Hérakleitos kdysi dávno prý nikdy neřekl: "Nevstoupíš dvakrát do stejné řeky." Nacož mu údajně Zenón nikdy neodpověděl: "Protože do řeky nevstoupíš ani jednou." Snad proto má doktor Luria na dveřích cedulku: Nevstupovat. Já z řek, do kterých jsem kdy vstoupil, nikdy nevystupuji. Pamatuji si věci, které staly. Snad kdybych byl starým filosofem, lidé by si o mne pamatovali věci, které se nestaly.

Měl bych si prý vést deník, ale může si psát deník člověk, který je sám svým deníkem? Přesto to zkusím. Začnu zvláštní chutí kávy od asistenta doktora Lurii.

Riga

Slavný, ctihodný a opatrný soude rižský. Sešli jsme se dnes, abychom učinili rozhodnutí ve věci Criminis laesae Majestatis causa, tedy spiknutí, jehož hlavním a jediným strůjcem je město Riga.

Během celého řízení jsme dokázali na tisíci stranách spisů monstrozní rozsah tohoto zločinu. Vini jsou nejenom obyvatelé, jejich předkové i potomci, leč i ulice, náměstí, domy a jejich znamení. Dále ozvěny klapajících kopyt a sípavá kvílení meluzíny v městských komínech. Stejně tak nápisy na zdech i způsob, kterým si místní lid podává ruce při rozlučce. Podařilo se nám prokázat spojení odpadního systému se sanovaným hřbitovem a rovněž nadevší pochybnost rozluštit tajný kód tanečních pořádků.

Vážený soude, říká se: "Bůh je vysoko, car daleko a ruská duše široká". Ano tak obrovský prostor dokázalo město Riga svým spiknutím vyplnit. Dovoluji si prohlásit, že v celých dějinách severní části naši guvernie od roku 1740 nenajdeme zločin stejného rozsahu. Tváří v tvář peklu, prokažte prosím svoji odhodlanost podobné zlo jednou provždy vymýtit.

Možná si řeknete, že ve spisech není jediné zmínky, která by poodkryla účel spolku, ale může mít spiklenectví bohulibé záměry? Historie i zdravý rozum praví jednohlasně: "ne". Každé podobné spřísahanectví je přístavem, ve kterém dříve či později zakotví zločinné zámysly.

Podobně vámi může hlodat pochybnost, není-li trest smrti pro město zbytečně krutý, zda by u mírněji se provinivších čtvrtí nestačilo odnětí svobody. K tomuto jediné. V rozsahu stran sto až sto pět spisu jsme prokázali aktivní účast na zločinu spiknutí i městskému žaláři. Jak jistě uznáte, nelze dobře držeti vězně v popraveném vězení.

Říká se mi to těžko, slavný soude, ale do celé záležitosti byl zapojen i slavný soud, tedy i on by měl být sťat spolu s ostatními jako exemplární ukázka síly a odhodlanosti moci soudní.

Slavný soude, jsem pouhý, snad pečlivý, nikoliv však slovutný magistrátní úředník. Má vina byla doložena na straně třista sedm spisu. Chtěl bych vás však požádat o laskavost. Rád bych byl popraven mezi posledními, aby má duše odcházela do nebe s vědomím, že i své poslední úloze jsem dostál s veškerou požadovanou vážností.

Delia Derbyshire

-- Kudy vede cesta z města?

-- Svět je třeba rozřezat na malé kousíčky a znovu slepit.

-- A vy jste doktor?

-- Kdo?

-- Všichni jsme Deliu Derbyshire milovali, i když někteří z nás až po tom, co umřela.

-- Je jednodušší milovat mrtvé.

-- A když ne rozřezat, tak aspoň pustit pozpátku.

-- Doktor Kdo?

-- Atsěm z atsec edev yduk?

Emmy Noether

Třetí den u napajedla, třetí den beze spánku. Jen občasná chvilková dřímota pravidelně přerušovaná i sebetichým zvukem.

Místo, které zůstalo utajeno lovcům z jiných matematických klanů. Stane se místem Emmina úspěchu, nebo jen dalším památníkem špatné intuice, mohylou nenaplněných očekávání ukrytou v abstraktních lesích?

Šramot na stezce vzbudil v Emmy naději. Pokolikáté popolykává sliny vzrušení těžko spočitat -- nikdy nebyla silná v aritmetice nekonečných ordinálů. Ale teď na stezce i něco vidí. Jejich těla jsou krásná, majestátní, ireducibilní.

Emmy rutinně kontroluje existenci inverzního prvku a pozvedá zbraň. Kategorie komutativních okruhů ze zachvěla vítězným pokřikem.

Šneur Zalman

Za slavným rabínem přišel jednou jistý mladý muž a zeptal se ho: "Rabi, když je Bůh vševědoucí, proč nám neustále klade nějaké otázky?"

Rav mu odpověděl: "Každý vševědoucí se jím stal tak, že položil velmi mnoho dotazů a dostal na ně správné odpovědi. Nejinak je na tom i náš Bůh. Nám je však souzeno obývat vězení času a Jeho otázky, položené kdysi, vnímáme jen ozvěnou věčnosti."

Mladý muž se zamyslel a zeptal se znovu: "Tedy každý, kdo klade neustále otázky se jednou stane Bohem? Jak je toto možné, když Bůh je jen Jeden?"

Rabín se usmál, prohodil pár tichých slov ke svému čeledínovi, spokojeně se pohladil po břiše a řekl: "Pochopil jsi to správně. Je to celé velká soutěž a vítězství čeká jen na Jednoho. Vidím, že jsi chytrý mladý muž a tak ti jistě nebude zatěžko pochopit, proč jsem svého sluhu poslal pro vykrvovací nůž."

Daphne Oram

"Ač mezi námi není vše v nejlepším pořádku, musím se Daphne zastat. Jedná se o velmi loajální pracovnici a oddanou platoničku -- jak to ostatně vyžaduje její pracovní smlouva. Tedy, přesněji řečeno reformovanou platoničku. Ale jak jistě víte, výklad, ve kterém je stěna jeskyně nahrazena promítacím plátnem, její ústí pak optickým zařízením a svět ideí celuloidovým páskem, schválila sněmovna již dávno a nepamatuji si případ, kdyby toto bylo důvodem k vyšetřování."

Ředitel BBC neměl rád pracovní obědy s členy výboru pro nebritskou činnost, ale protože neexistoval způsob, jak se jim vyhnout, snažil se si je aspoň co možná nejvíce zpřijemnit. Proto během svého dlouhého monologu hledal v jídelním lístku vhodný dezert.

"Ano, Daphne sice věří, že Nejvyšší promítač zaměnil zvukové stopy a snaží se ve vlastním volnu zrekonstruovat původní záznam, ale naše právní oddělení je názoru, že platonismus se týká pouze vizuálních aspektů percepce a tento výklad je tedy konzistentní jak se světonázorem BBC, tak celé Velké Britanie."

Nakonec volba padla na tiramisu.

Daphne Oram zastavila magnetofon a modifikovanou pásku uložila do archivu. Ano, takto to muselo být.