Giacinto Scelsi

"Stoupáme?"

"Stoupáme", odvětil Vieri Tosatti, za poslední půlhodinu již počtvrté.

"Pronikli jsme sférou mocností a rychlost vzestupu jeví se konstantní", doplnil svoji kusou informaci po krátkém zkoumání údajů duchovního barometru, zatímco Giacinto Scelsi narychlo dopisoval dechový kvintet.

Dnes, v době charterových letů Praha--Bůh zpáteční s hostinou filosofů v ceně, se může zdát myšlenka přepravy napříč duchovními sférami prostřednictvím balónu plněného hudbou jako skrznaskrz bláznivý nápad, ale Giacinto se narodil v době přející potrhlým ideám.

I když první pokusy nebyly zrovna povzbudivé a papírové modely plněné nonety a nokturny se jen stěží odlepily od země, Giacinto vytrval a po mnoha vyčerpávajících měsících usilovné práce vytvořil hudební materiál schopný pozvednout jeho tělo očištěné půsty a meditacemi dostatečně vysoko k tomu, aby zaslechl hudbu sfér interpretovanou sborem andělských kastrátů. Posílen úspěchem a částěčně i inspirován, jal se ještě více komponovat a záhy jeho důmyslné přístroje ovládli veškerý duchovní vzdušný prostor Říma.

"Stoupáme."

Harry Partch

"Napsat balet je triviální", říkal mi Harry Partch, "potřebuješ k tomu jen tři věci". "Navrhnout a postavit vlastní nástroje, vymyslet k nim novou hudební teorii a pak už jen napsat balet."

"Ty tři věci jsou ve skutečnosti čtyři", pokračoval Harry, po krátké odmlce, během které ze slánky a párátek sestrojil podivnou kytaru a naučil na ni hrát několik kolemjdoucích. "Vyškolit orchestr, ne více než sedmdesát lidí, při větším počtu by si již narazil na organizační potíže."

Partch usrkl piva, zaujat zvukem který pulllitr vydal s dotekem zubů, poznamenal si tajemné číslo blízko rysky do zápisníčku a pokračoval: "Pak zbývají drobnosti: choreografie, kostýmy, kulisy. Jak říkám, napsat balet je triviální."

John Coltrane

Drahý Leo,
Postavil jsem úžasné schody. Nájemníci si sice stěžují, že jsou na chození příliš obrovské, ale co mám dělat, když to tak cítím. Jsou nádherně cyklické a po deseti minutách šplhání se vždy ocitneš na tom samém místě. Z hlediska transportu větších břemen to asi není příliš praktické, ale výsledný estetický dojem je naprosto velkolepý. Do každého směru trčí ostré mimotonální dominanty a vše se točí dle tvrdého diktátu velkých tercií. Škoda, že je nemůžeš vidět. Seznámil jsem se s úžasným chlapíkem. Jako pokrývač je možná průměrný, ale jeho harmonické dekonstrukce střešní krytiny ne mne udělaly velký dojem. Nabídl mi účast na opravě sklepa paní Elingtonové. Sklep je plný koksu, takže se velmi těším. Pošli prosím nějaké peníze.
John

Derek Bailey

Lepší dárek k sedmdesátým narozeninám si Derek Bailey ani nemohl přát. V kostěném papíru si hověl zbrusu nový karpální tunel dlouhý tak, že by mohl spojit Francii s Anglií a ještě zbylo pro všechny avangardní kytaristy světa spojte se.

Nekorunovaný král jiné kytary pochopil, že našel svoji korunu, jízdenku do kraje Josefa Holbrooka. Vše, o co se celý život pokoušel, ted leželo v malé krabičce na stole.

Derek opatrně vyjmul karpální tunel a nasadil si jej na pravou ruku. Nový a starý svět teď oddělovaly jen tenké stěny londýnského pokoje.

Conlon Nancarrow

Ozvěna zatuchleho sklepa pod Mexiko City byla příliš zaměstnána zvuky děrovacích kleštiček, než aby dokázala opakovat jinou než svoji obvyklou cvakavou mantru. Ostatně, Conclon to ku své práci ani nepotřeboval. Doba, kdy mu zaprášená pianola sloužila jako tyglík, v němž purifikoval elementy zakoupené v drogerii Art Tatum a potřebách pro zvukové chemiky JSB, pominula již dávno. Hlavní postavu svého Theatrum Musicum již našel.

Zatímco jiní se stálé pachtili s hledáním základních hudebních morfemů, Conlon měl jasno. Základem je dirka. Nic v papírových útrobách způsobující chvilkovou nejistotu kladívka předcházející jeho pád v strunoví. A Conlon dokázal důmyslným uspořádáním nicoty vytvořit svět. Nepotřeboval ani sedm dnů, ani slovo.

Osamělý Bůh zatuchlé sklepní místnosti pod Mexiko City.