Derek Bailey

Lepší dárek k sedmdesátým narozeninám si Derek Bailey ani nemohl přát. V kostěném papíru si hověl zbrusu nový karpální tunel dlouhý tak, že by mohl spojit Francii s Anglií a ještě zbylo pro všechny avangardní kytaristy světa spojte se.

Nekorunovaný král jiné kytary pochopil, že našel svoji korunu, jízdenku do kraje Josefa Holbrooka. Vše, o co se celý život pokoušel, ted leželo v malé krabičce na stole.

Derek opatrně vyjmul karpální tunel a nasadil si jej na pravou ruku. Nový a starý svět teď oddělovaly jen tenké stěny londýnského pokoje.

Conlon Nancarrow

Ozvěna zatuchleho sklepa pod Mexiko City byla příliš zaměstnána zvuky děrovacích kleštiček, než aby dokázala opakovat jinou než svoji obvyklou cvakavou mantru. Ostatně, Conclon to ku své práci ani nepotřeboval. Doba, kdy mu zaprášená pianola sloužila jako tyglík, v němž purifikoval elementy zakoupené v drogerii Art Tatum a potřebách pro zvukové chemiky JSB, pominula již dávno. Hlavní postavu svého Theatrum Musicum již našel.

Zatímco jiní se stálé pachtili s hledáním základních hudebních morfemů, Conlon měl jasno. Základem je dirka. Nic v papírových útrobách způsobující chvilkovou nejistotu kladívka předcházející jeho pád v strunoví. A Conlon dokázal důmyslným uspořádáním nicoty vytvořit svět. Nepotřeboval ani sedm dnů, ani slovo.

Osamělý Bůh zatuchlé sklepní místnosti pod Mexiko City.